Vitaly Dudin
Ruští okupanti nám vzali dalšího vynikajícího a blízkého člověka. Jurij Volodymyrovič Lebeděv (1985–2024), obyvatel Kyjeva s přezdívkou „Soudruh“, byl zabit při plnění bojové mise. Byl to přesvědčený socialista, aktivista, profesionální právník a statečný důstojník ukrajinských ozbrojených sil. Jeho hrdinská smrt znamenala konec života zasvěceného službě společnosti.
Díky lidem, jako byl Jura, Ukrajina nadále vzdoruje okupační armádě a má šanci dosáhnout úspěchu. Jeho cesta bojovníka však začala ještě v relativně klidných letech, kdy si ukrajinský kapitál plnil kapsy drancováním průmyslu, sociální infrastruktury a veřejného prostoru. Podílel se na rozvoji takových fenoménů levicové aktivistické scény devadesátých let, jako jsou Levá iniciativa, Zachraňme starý Kyjev, Přímá akce, Ochrana práce, Sociální alternativa a nakonec i časopis Spilne, počínaje účastí v síti Levá myšlenka. Snadno se stal duší týmu, ale kvůli jeho vrozené skromnosti ho nebylo snadné zahlédnout v popředí.
Patřit k radikální levicové skupině, která se nacházela z hlediska zdrojů a postavení daleko za svými ideologickými protějšky, vyžadovalo velkou odvahu. Jura byl pro své schopnosti a vytrvalost respektován nejen podobně smýšlejícími lidmi. Jako přesvědčený idealista věřil v alternativní společnost bez vnucené hierarchie a majetkové nerovnosti. Nejenže věřil, ale byl ochoten ji i podrobně popsat, jako by se právě vrátil z budoucnosti. Když nám, levici, jeho pravicoví oponenti vyčítali, že nejsme dostatečně vlastenečtí, Jura napůl žertem zmiňoval svůj status důstojníka v záloze. Na konci mírového roku 2000 to byla vzácnost. Když jsme s Jurou stáli bok po boku na protestech, nikdo z nás si nedokázal představit, že našemu kamarádovi je souzeno zemřít jako veliteli vojenské jednotky na jednom z nejžhavějších míst planety – u Bachmutu.
Jura byl připraven riskovat, čímž vynikal mezi civilisty a v armádě za to byl vysoce ceněný. Zpochybnil veškeré stereotypy o hranicích lidských možností, neustále se rozvíjel a učil ostatní. I přes maximální pracovní vytížení byl vždy připraven v kritické chvíli pomoci. Uměl také skvěle relaxovat – ponořil se do atmosféry koncertů, večerů poezie či cestování.
Po absolvování Právnické fakulty Národní univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě předvedl, jak využít právní znalosti ve prospěch společnosti. Studium na tak prestižní univerzitě ho nezkazilo, stejně jako titul právníka a práce pro společnost Kyivgas Corporation. V každé své roli se snažil přiblížit rovnostářské společnosti, kde sociální priority převažují nad byznysem a ziskem. Jeho kritika neoliberálních projektů zákoníků práce a bydlení inspirovala lidi k odporu.
„Jako občan si samozřejmě rozhodně nepřeju, aby v zemi došlo k sociálním kataklyzmatům,“ varoval Jura jasně a jednoznačně před erozí mechanismů sociální podpory, když už zaujal vysokou pozici.
„Soudruh“ přesvědčil celou generaci mladých ukrajinských levičáků, že být zadržen strážci zákona během akce proti nelegální výstavbě není konec, ale dobrodružství – pokud znáte ukrajinskou ústavu. V praxi ukázal, jak dosáhnout spravedlnosti legálními prostředky, a byl pro něj sport zasáhnout pro případ, že by nefungovaly. Když začala invaze, bez váhání vstoupil do armády. Jurovo pevné přesvědčení šlo ruku v ruce s jeho ochotou riskovat vlastní život.
„Jako právník neporadím, ale ve válce je jisté jedno: udeřte první a vším, co máte po ruce,“ nastínil svou filozofii a zcela podřídil svůj život vojenské povinnosti. Vzhledem k hloubce svého ponoru do „materiálu“ a míře reflexe, kterou projevoval, se Jura Lebeděv mohl klidně stát představitelem ukrajinské vojenské vědy.
Závěrem bych rád dodal, že pro mě Jura hrál roli staršího bratra, někoho, koho bych chtěl následovat: tak pilně a vášnivě se vždy chopil nových záměrů. Za dvacet let naší známosti mě naučil psát (žaloby), číst (zákony), představovat si (revoluci), studovat (politickou ekonomii), kreslit (transparenty), chodit (k soudu), mluvit (na shromáždění), počítat (tarify za komunální služby), myslet (kriticky) a žertovat (v těžkých dobách). Uměl všechno kromě jedné věci: zastavit se tváří v tvář obtížím.
… Naposledy jsme se viděli na „Pochodu pro Kyjev“ v říjnu 2021, kam přišel spolu s tisíci dalších lidí zamilovaných do hlavního města. Všem, kdo Jurije znali, bude ještě dlouho chybět jeho energie a klid, který kolem něj panoval. Odchod tak veselého člověka nezůstane bez následků. My však můžeme následovat Jurův příklad a pokračovat v jeho boji: jak proti okupantům, tak proti novému zákoníku práce, který má zabít mnoho sociálních jistot a pák ochrany práv.
Upřímnou soustrast matce, dceři a milované osobě. Vaši bolest sdílí nespočet lidí, ale pro vás je opravdu nejtěžší.
Prvomájová demonstrace, 2007
Protest proti asociálním novelám zákoníku práce a zákoníku o bydlení, komercionalizaci školství, omezování práva na pokojné shromažďování, homofobii a rasismu, 2010
Pochod pro Kyjev, 2021
Zdroj: