Hovoří veteránka Marta Chumalo: Ukrajina v demografické krizi, možný rozmach radikální pravice.
Kyjev: "Tato válka je jako čočka, která zvětšuje to nejlepší i nejhorší z lidského chování. Ve vlaku, který odváží vysídlence z Ukrajiny, můžete vidět, jak se lidé lokty přetahují o místo k sezení a jiní si na nádraží nabízejí horké nápoje, aniž by za to něco chtěli. Tato slova, pronesená s klidnou rezignací a mírným úsměvem, jsou hvězdou Marty Chumalo, jedné ze zakladatelek centra "Perspektivy žen" ve Lvově. Marta je psycholožka, odbornice na genderovou problematiku a první Ukrajinka, která získala prestižní Cenu Olofa Palmeho, mezinárodní ocenění pro ty, kteří se vyznamenali při ochraně lidských práv, kterou převzala v tradiční košili vishvanka vyšívané květinovými motivy.
Její organizace působí od roku 1998 a po celé Ukrajině provozuje sedm azylových domů, zařízení, která poskytují ubytování plnoletým ženám, jež se staly obětí domácího násilí. Od roku 2014, a zejména po rozsáhlé ruské invazi na Ukrajinu 24. února 2022, se Chumalo zaměřuje na ženy vysídlené v rámci konfliktu, který trhá východní hranice Evropy. Nyní se nachází v Truskavci, lázních v ukrajinských Karpatech, které si oblíbili také Maďaři a Bělorusové a kde její internetové připojení přichází a odchází.
"Koncem února loňského roku jsme plánovaly feministický pochod ve Lvově, první po omezeních Covidu. Tiskly jsme trička," říká ve videohovoru s vlasy zbarvenými do fialova a s hořkostí někoho, kdo se obává, že role organizátorek, jako je ona, bude po válce znehodnocena. Ihned po invazi se Lvov stal klíčovým tranzitním místem, kde se ženy a děti, které neměly tu čest odejít do zahraničí, usídlily ve stovkách provizorních přístřešků. Poté se vrátili i ti, kteří se v zahraničí usadit nemohli. Podmínky, které město nedaleko polských hranic nabízelo, byly sice velkorysé, ale přesto drsné: tělocvičny, sklepy, polopodzemí, stovky lidí ležících na matracích, dvacet i více v jedné místnosti. Proto Chumalo vytvořilo nové útulky pro zranitelné ženy, starší ženy, ženy s více než třemi dětmi a ženy, které se staly oběťmi násilí.
Ve Lvově, kde zůstal každodenní život po celých 500 dní války relativně nenarušený, zejména ve srovnání s Kyjevem a Oděsou, se mnoho žen všech věkových kategorií z nejrůznějších koutů země znovu začlenilo, našlo si dočasnou práci nebo zapsalo své děti do školy. Po práci v tomto obzvláště nacionalistickém centru Ukrajiny si však Chumalo uvědomila, že nad životy bojovníků, jako je ona, se vznáší další nebezpečí: "Po příštích volbách bude parlament plný mužů z armády, vojáků, veteránů a radikální pravice," vysvětluje. "A to ohrožuje ukrajinskou demokracii, konkrétně ženy.
Podobná situace nastala již v roce 2014, říká Chumalo, po povstání na Euromajdanu, které vedlo k odstoupení tehdejšího proruského prezidenta Viktora Janukovyče: pro tuto část proevropské a progresivní strany to byla zakládající událost, nicméně obsahovala temné aspekty, jako jsou možné útoky pod falešnou vlajkou provedené podvratnou pravicí, vyčištění ultranacionalistické mytologie haličského typu (Lvovská oblast) a pokusy o nasměrování veřejného mínění pronacistickým a prounijním směrem prováděné za zásadní pomoci různých západních nevládních organizací. Chumalo připomíná: "Euromajdan nebyl nacionalistickou akcí. Byl jsem u toho. Byl namířen proti porušování lidských práv. Byl proti systematické korupci". Tento boj za emancipaci od ruskocentrického světa, který sdílely miliony Ukrajinců, zároveň vedl k dalšímu vzniku různých démonů nepřátelských vůči feminismu.
Ať už tento konflikt dopadne jakkoli, obává se scénáře ve stylu Příběhu služebnice: "Opravdu si myslím, že se politika pokusí zakázat potraty," říká. "V těchto dnech už jsme měli náznaky. Ve vzduchu visí nezdravé myšlenky. Třeba ten, který říká, že ukrajinský národ se vylidňuje, vymírá a ženy musí chrlit děti, aniž by se ozvaly." Je to možná dystopie ve stále bojovnějším národě, kde propagandistické plakáty vypadají jako z reklamy na videohru, televizní informace se nadále soustřeďují v jediném provládním kanálu, nebo je to paranoia militantního člověka, kterému se nelíbí uniformovaná společnost? Dnes je známo, že 90 procent ukrajinských emigrantů po invazi tvoří ženy a děti a z nich se miliony nevrátí. 'Děti budou muset chodit do školy, ženy si budou hledat práci, zvláště když na Ukrajině přišly o domov,' vysvětluje Chumalo. Země, která měla po získání nezávislosti v roce 1991 50 milionů obyvatel a nyní jich má o třetinu méně, bude čelit dramatickému problému stárnutí, vylidňování a nedostatku kvalifikované pracovní síly. Šovinistický hněv může některým naznačovat primitivní řešení.
"Nejen radikální pravice bude chtít zakázat potraty, ale také duchovenstvo, které bylo vždy zastoupeno v parlamentu," říká Chumalo a myslí na Celoukrajinskou radu církví, mocné shromáždění, které zahrnuje křesťanské církve různých denominací, ale také různé náboženské organizace, a které už léta bojuje mnohem vehementněji než papá Bergoglio proti genderové ideologii a znovuzrození tradiční rodiny. A samozřejmě proti potratům. Bojovala také proti ratifikaci Istanbulské úmluvy, která definuje násilí na ženách jako velmi závažné porušení lidských práv a posouvá kontext více ve prospěch přeživších, Zelenského Ukrajinou v roce 2022.
Dilema, které trápí mnohé ukrajinské feministky v zemi, jež je zapojena do existenciální války, zmrzačená, zbídačená a zároveň hypermoderní, je dilema, které trápí intelektuály v každé válce: zůstat věrný sám sobě, nebo se obětovat pro věc? Pochybnost, kterou už léta bez váhání řeší Chumalo i další skupiny jeho spojenců, kteří se nenechávají zastrašit potřebou shromáždit se kolem vlajky. Už proto, že nepřátelství některých skupin předcházelo konfliktu s Ruskem: "Radikální pravice na mě útočí už pětadvacet let, od chvíle, kdy jsem začal pracovat na západní Ukrajině. Proti mému prvnímu pochodu 8. března ve Lvově v roce 2008 se postavili fašisté". Nyní se však, jak Chumalo upozorňuje, radikální narativy rozšířily i na východ. A to z velmi prostého důvodu: ruská agrese. "Mnoho vysídlených žen z Donbasu, které potkáváme, má nacionalističtější myšlenky než dokonce západní Ukrajina. Mezi obyčejnými lidmi se rozšířila určitá bezohledná ikonografie. Ti, kteří přišli o domovy nebo byli nuceni uprchnout, jsou tímto směrem tlačeni'.
Feminismus byl vždycky boj, směje se Chumalo: rozdíl je v tom, že po Euromajdanu se do veřejné diskuse více dostaly určité otázky, které jsou jí blízké. 'Ale o překážky nebyla nikdy nouze: s pandemií nám sebrali povolení k pochodům a teď je tu válka. Na začátku byl zvláštní jev: policie téměř kárala ženy, které udávaly, a říkala: 'Proč udáváte? Vaši muži jsou naši hrdinové, slouží národu". Ale pak to skončilo tím, že násilníkům byly při návštěvě policie v domě doručeny povolávací rozkazy a posláni na frontu. Válka paradoxně osvobodila mnoho žen od jejich utlačovatelů. Druhou stranou mince je, že mnohem více žen skončilo jen vykořisťováním, obchodováním, nucením k prostituci".
Válka vstoupila do domova ukrajinských žen. Nejen samozřejmě v podobě narušené rutiny v některých oblastech, vražedných denních bulletinů, dalšího břemene úzkosti, ale také v podobě dopadu na psychiku rodiny mužů, kteří se vrátili jako veteráni a už nejsou tím, čím byli, když odcházeli. "Jsou tací, kteří nacházejí v ložnici granáty, odpočívající na nočním stolku, nebo zbraně, které nepřítomní manželé nechávají na kuchyňském stole, zatímco si děti doma hrají. Takových případů je nespočet". A pak jsou tu zneužití diktovaná strachem: jeden muž vzal tři své děti, tři děti od tří různých žen, a odvezl je za hranice, aby se pokusil uniknout všeobecné mobilizaci po vypuknutí války. Nyní je však situace obrácená a ženy mohou odvézt děti do zahraničí, aby unikly válce, i bez souhlasu svých manželů.
V úkrytech Perspektivy žen se neposkytuje strava, ale nanejvýš základní potraviny, pokud jsou potřeba. Pak je na nájemnících, aby se rozhodli, co uvaří. Stravování, říká Chumalo, bere lidem kontrolu a moc nad jejich životy. Způsob, jakým jsou útulky organizovány, chce ženy povzbudit, aby co nejrychleji převzaly zpět kontrolu nad svým životem, aby se mohly rozhodovat, plánovat: "Nenabízíme jen bydlení, ale také zavedený systém psychologické a kulturní podpory. Chceme, aby lidé byli nezávislí.
Jak si představujete poválečné období? "Sním o tom, že budu znovu organizovat demonstrace, sním o zemi, která se vymaní ze sevření nacionalismu". Chumalo si je však plně vědom vážných problémů, kterým bude Ukrajina čelit po skončení ruského útoku, zejména pokud by výsledek neměl uspokojit ty nejkonzervativnější a ty u moci. 'Existuje riziko, že po návratu mužů z válečné zóny vzroste domácí násilí. Musíme předem přemýšlet o tom, jak se s touto situací vypořádat,' varuje Chumalo.
'Bude nemožné vyhnout se nacionalismu,' připouští. 'Jazyková otázka byla jedním z prvních ospravedlnění invaze, které Putin použil. A proto budeme mít spoustu iniciativ proti ruštině. Doufá, že nastane velké období reflexe. "Je tak důležité mít platformy k diskusi, a v tuto chvíli žádné nemáme: ani k diskusi o jazykové otázce, ani k řešení různých problémů, které nás budou sužovat, včetně špatného zacházení a ponižování žen. Je však možné předvídat výzvy, kterým ukrajinská společnost čelí, připomíná Chumalo, a začít na ně reagovat.