Bydlení výměnou za sex nebo úklid. Ukrajinské ženy čelí při hledání bydlení podivným nabídkám

Nedostupnost bydlení v Česku má řadu negativních dopadů. Patří k nim i nabídky, u kterých je někdy těžké poznat, jak jsou vlastně myšlené.

Foto Alarm / Honza Šípek
Foto Alarm / Honza Šípek

Dva a půl roku od chvíle, kdy do Česka přišly statisíce válečných běženců, převážně žen, dětí a seniorů, je načase zhodnotit, jak se integrace povedla. Je zřejmé, že díky velké solidaritě, kterou česká společnost po ruské agresi na Ukrajině projevila, se řadě lidí podařilo integrovat, naučili se česky, našli zaměstnání a dokáží dnes žít bez pomoci státu. Pak jsou tu ale lidé, kteří bydlí na ubytovnách, z nichž některé vypadají hezky a bydlí se na nich docela slušně, ale jiné jsou v hrozném stavu a bydlení v nich je utrpení. Lidí, kteří spadají do skupiny zranitelných, což jsou děti a mladí lidé do 18 let, senioři starší 65 let, studenti českých škol do 26 let, zdravotně hendikepovaní, těhotné ženy a dále lidé pečující o děti do šesti let věku nebo hendikepované, a kteří zároveň bydlí na ubytovnách, je zhruba deset tisíc. Z celkového počtu zhruba 338 tisíc uprchlíků se to může zdát jako poměrně malé číslo, ale pro tyto lidi je velmi těžké se svou situací něco udělat.

Lex Ukrajina VI

Český stát svou podporu ukrajinským běžencům stále snižuje, a přitom platí, že je nechce pustit do českého dávkového systému tak, aby mohli například čerpat příspěvek na bydlení. Poslední úprava, kterou přinesl zákon přezdívaný Lex Ukrajina VI, začala platit počátkem září. Největší změna oproti předchozímu stavu spočívá v tom, že stát už neplatí za zranitelné osoby bydlení. Nově tak musí lidé, kteří mají z nějakého důvodu problém vydělat si dost peněz, vyžít z humanitární dávky, jež se sice skládá i z částky na bydlení, ale ta je vzhledem k cenám bydlení v Česku opravdu nízká. Pro nezranitelné činí 4000 korun měsíčně, pro zranitelné pak 6000 korun. Na vyhodnocení dopadů Lex Ukrajina VI je ale podle odborníků ještě příliš brzy.

Rozeznat, jestli se jedná o seniora, který potřebuje pomoc, anebo o muže, který hledá služku a možná i něco dalšího, je obtížné.

„Trochu jsme doufali, že ubytovny zlevní, což se nestalo, ale v tuto chvíli je příliš brzy na to vyhodnocovat dopady Lex Ukrajina VI. Nejsou lidi na ulici, ale setkáváme se s klienty, kteří nemají peníze na zaplacení, takže všechny peníze dají na bydlení a nemají na jídlo,“ přibližuje aktuální situaci Ukrajinců v nouzi Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci. „Někteří lidé v nouzi to mohou řešit tak, že pracují načerno. Sice jim to nevychází na papíře, nějak to ale dají dohromady. Další mají úspory, takže dopad nejspíš uvidíme až za několik měsíců,“ vysvětluje Faltová, podle které v tuto chvíli s klienty řeší dávky mimořádné okamžité pomoci. Zabývají se také větším zapojením potravinových bank či jiných forem potravinové pomoci, které by mohly lidem s nízkými příjmy pomoct.

Také podle Matěje Šulce se dopady novely Lex Ukrajina VI nedají zatím přesně zhodnotit. Díky dávce humanitární pomoci lidé nepřecházejí do bezdomovectví, ale problém je, že jim zůstává velmi málo prostředků na život. „Vytváříme si tu skupinu lidí, kteří žijí na ubytovnách bez šance dostat se kamkoliv jinam. Tito lidé vymýšlejí různými kreativními způsoby, jak s tou situací naložit. Mohou třeba zatajit důchod nebo dostávají peníze od příbuzných v hotovosti. Tím, že ti lidé neskončili na ulici, je to pro politiky vlastně vyřešený problém,“ popisuje Šulc. Ten dále upozorňuje, že ubytovny mají velmi různou úroveň, od vyloženě slušných až po takové, kde se žije jen těžko. „A protože je těžké se z ubytovny dostat, někteří lidé sáhnou po čemkoliv, třeba i po podivném inzerátu,“ přibližuje Šulc situaci těch, kteří nedosáhli na standardní bydlení.

Nejméně dostupné bydlení

Česká republika vítězí v Evropě v nedostupnosti bydlení, a není proto překvapivé, že situace využívají různí lidé, kteří mají nekalé úmysly. Abych zmapovala, s čím vším se mohou lidé, kteří zoufale shánějí levné bydlení, setkat, spolupracovala jsem s ukrajinskou kolegyní novinářkou, se kterou jsem se seznámila na jedné z nejhorších ubytoven v Praze.

Anastasiia pracovala na Ukrajině jako novinářka, později se živila jako copywriterka. Na rozdíl od jiných se jí podařilo pronajmout si malý byteček a z ubytovny odejít. V červenci jsme vytvořily falešný profil na Facebooku a také fiktivní emailovou adresu. Anastasiia komunikovala v ukrajinštině, češtině a angličtině s lidmi, kteří odpověděli na její inzeráty, které si dala do různých skupin, a také odpovídala na podezřelé nabídky na internetu. Zároveň mluvila se svými kamarádkami, které s ní sdílely své zkušenosti. Během té doby jsem s lidmi, kteří sháněli ubytování, dělala rozhovory a ptala jsem se jich, s jakými nabídkami se setkávali. Naše zjištění lze rozdělit podle několika různých problémů, na které při hledání bydlení lidé, a zejména mladé ženy, narážejí.

Podvody s kaucemi a poplatky

Nedostatek bydlení, kdy se na jednu nabídku okamžitě ozývají desítky zájemců v řádu minut, využívají lidé, kteří se rozhodli, že se obohatí, a za prohlídku bytu požadují peníze. Někdy menší částku, jindy ale celou kauci, s tím, že jinak si byt prohlédnout nelze. Tuto fintu sice většina lidí prohlédne, ale pokud se jedná o nižší částku, mohou se chytit tak, jak se to stalo Kateryně, kterou jsem potkala přes společnou známou a byla ochotná mluvit o své zkušenosti.

„Na podivné nabídky jsem narážela často. Byla jsem už úplně zoufalá, že se z ubytovny nikdy nedostanu, a tak jsem jednou za prohlídku bytu zaplatila tři tisíce,“ vzpomíná a teď se tomu už směje, protože se jí nakonec podařilo situaci vyřešit. Pronajala si byt dohromady se dvěma známými, které také mají děti a dohromady se jim daří nájem platit. Každá obývá se svými dětmi jednu místnost v bytě. „Je nás tu hodně, ale aspoň tu není plíseň a věřím, že v zimě tu bude fungovat topení a v koupelně se můžu zamknout,“ vypočítává benefity bydlení v bytě oproti ubytovně, kde předtím s dětmi žila. „Tehdy jsem naletěla, protože jsem sama sebe přesvědčila, že to možná klapne, nájem byl nízký a já jsem samozřejmě tušila, že to bude podvod, ale potřebovala jsem odejít z té hnusné ubytovny, a tak jsem jim ty tři tisíce dala,“ vysvětluje.

Hledání služky nebo asistence

Další nabídka, na kterou ženy, které hledají bydlení, narážejí, je výměna bydlení za nějakou protislužbu. Může se jednat o lidi, kteří potřebují nějakou asistenci, pomoc s vařením či úklidem, anebo o muže, kteří hledají někoho, kdo by se jim staral o domácnost. Někdy takto shánějí pomoc senioři, kteří se nedokáží sami o sebe postarat. Rozeznat, jestli se jedná o seniora, který potřebuje pomoc, anebo o muže, který hledá služku a možná i něco dalšího, je ale obtížné. Nabízí-li takové ubytování žena, je to jiné. Když Anastasiia komunikovala s jednou starší paní na invalidním vozíku, která hledala do bytu někoho, kdo by jí pomáhal, shodly jsme se, že je nám té paní líto.

Při komunikaci s muži byla pochopitelně ostražitější a až po nějakém čase se v jednom případě ukázalo, že starší muž hledá někoho spíše na výpomoc. „To, že hovoříte špatně českým jazykem, by nevadilo, hlavně jestli byste zvládla se o mě postarat ráno a večer a také trochu o domácnost,“ napsal muž, kterého Anastasiia během komunikace nejprve podezírala, jestli za tím není něco jiného. Nakonec jsme ale vyhodnotily, že se skutečně jedná o člověka, který potřebuje asistenci.

Zkušenost s asistencí u staršího člověka má dvaatřicetiletá Halina, která se nastěhovala k devětasedmdesátiletému panu Karlovi a je za to ráda. „Bydlíme tu s dcerou už dva roky a ke Karlovi jsem si vytvořila vztah, moje dcera ho bere jako dědu a díky němu jsem se naučila dobře česky,“ vypráví Halina perfektní češtinou. Mnohem větší problém než třeba zvláštní, ale jasně formulované nabídky, jsou ty, ze kterých není zcela patrné, co nájemnici po nastěhování čeká. Zvláštní kapitolou jsou pak ty, kdy hledají muži služku, hlídání dětí ve střídavé péči a podobně.

Občasný sexík

Některé nabídky jsou celkem snadno dešifrovatelné: muži požadují jako nájemníci mladou ženu a píšou o trávení společného času. „Dobrý den Lízo, bydlení je zdarma, ta kolonka 1000 se musí vyplnit, jinak inzerát nejde odeslat. Pokud máte nějaký konkrétní dotaz, rád odpovím. Snad jste si inzerát přečetla pozorně? Máte nějakou fotku pro představu?“ odpověděl jeden z takových inzerentů. „Dobrý den! Děkuji za vaši rychlou odpověď! Ano, pečlivě jsem si přečetla vaši zprávu a všimla jsem si, že nabízíte bezplatné ubytování výměnou za trávení času. Chtěla bych se zeptat, jaký druh trávení času máte konkrétně na mysli? Bohužel nemluvím příliš dobře česky, takže nejsem nejlepší společník na konverzaci. Nicméně, mohu volně komunikovat v angličtině. Je mi 25 let, nekouřím. Posílám vám foto v příloze,“ odpověděla Anastasiia, na což přišla odpověď: „Občasný sexík…“

„Nevím tedy, jestli moje nabídka zaujme, ale budu naprosto upřímný. Z Prahy sice nejsem, ale koupil jsem tam byt, spíš tedy jako investici a bývám tam přibližně dvakrát do měsíce, většinou přes víkend, jinak je byt volný. O nějaký výtěžek z pronájmu mi vůbec nejde, spíš nechci nechávat byt prázdný, a tak bych rád pomohl nějaké příjemné dívce s bydlením a ona by mi na oplátku zas dělala milou společnost, když bych přijel :-) Nevím, třeba to odradí, nic se neděje, ale píšu radši narovinu, abychom se vzájemně pochopili. Tak pokud by to bylo takto přijatelné, pak se klidně můžem domluvit dál. V Praze bývám většinou o víkendech, tak pak je určitě možná i prohlídka bytu a případná dohoda na místě. Zatím děkuji,“ psal jiný muž.

Inzerátů nebo nabídek, které jsou takto explicitní, je mnoho a s tímto fenoménem se setkávají i lidé z organizací, které se zabývají pomocí válečným běžencům. „Setkáváme se s tím, že na trhu s bydlením jsou nabídky bydlení za sex. Je to běžné, rozhodně to není neobvyklé. Vychází to z prohlubující se krize bydlení. Ale i při zabydlování zpočátku jsme narazili na poskytovatele bydlení, které jsme po osobním setkání odmítli, protože jsme pochopili, že tam jsou očekávání, která nebyla vyřčena naplno, ale byla patrná z toho, jak to oni muži prezentovali,“ podotýká k tomuto problému Magda Faltová.

Někteří muži hledají tímto způsobem vztah a do zpráv píšou, jak by měla žena, kterou hledají, vypadat. „Chci hodně sexu a submisivní, inteligentní, okouzlující ženu, která umí vařit a uklízet. Jsi taková?“ ptal se jeden muž, který odpověděl na Anastasiin inzerát na facebookové stránce jeden muž.

Trestné to není

„Toho, že bude docházet k nekalým nabídkám a snaze o získání sexuálních služeb výměnou za bydlení, jsme se od začátku války obávali. V několika případech jsme to i řešili. Bohužel se nám nedaří ženy v této situaci dostatečně identifikovat, prokázat takové jednání je navíc velmi obtížné,“ vysvětluje ředitelka La Strady Markéta Hronková, podle které je takové zneužívání zranitelnosti příchozích v každém případě neetické a predátorské. „Ne vždy ale musí nabízení bydlení výměnou za sexuální služby nutně být trestným činem, nejedná se o trestný čin, pokud jde o konsenzuální dohodu mezi oběma stranami. Do trestněprávní oblasti se můžeme dostat ve chvíli, kdy je taková nabídka doprovázena nějakou formou donucení, jsou-li sexuální služby nabízeny třetím osobám nebo v případě kombinace obou těchto faktorů,“ vysvětluje Hronková.

Pokud by tedy například pronajímatel nutil nájemnici k sexu pod pohrůžkou, že ji jinak vyhodí na ulici, mohlo by se jednat o trestný čin vydírání nebo až znásilnění či sexuálního nátlaku. Pokud by pronajímatel nabízel sexuální služby nájemnice dalším osobám, mohlo by jít o trestný čin kuplířství. „Jestliže by byla taková nabídka doprovázena donucením, ať už násilím, zneužitím tíživé situace nájemkyně nebo tím, že pronajímatel nájemkyni do situace přivedl lstí, mohlo by jeho jednání představovat trestný čin obchodování s lidmi,“ osvětluje Hronková právní aspekt záležitosti.

Je to to, co si myslím?

Na rozdíl od zkušeností kolegyně Sáry Činčurové, která postupovala podobně na Slovensku, se Anastasiia nesetkala vyloženě s nátlakem – někteří muži zdůrazňovali, že sex bude jen v případě, že vzniknou vzájemné sympatie. Ani v jednom případě na ni nikdo vyloženě netlačil. Muži formulovali své nabídky, které samozřejmě mohly v praxi vypadat jinak, většinou jasně.

Problém je ovšem i v tom, že interkulturní komunikace, a zvlášť v jazyce, který jedna strana ne úplně ovládá, může zapříčinit skutečná nedorozumění. Anastasiina kamarádka se tak setkala s nabídkou, kterou nejprve nepochopila, a i sama Anastasiia mi ji přeposlala s otázkou, jak to vidím já. Ten muž napsal: „Pokud pošlete foto a budou sympatie, mohl bych dát lepší návrh.“ „Moje kamarádka se dohodla na prohlídku bytu a Čech jí napsal tuto zprávu. Neví, co na to říct. Je to to, co si myslím?“ ptala se mě Anastasiia, která umí lépe česky, než její kamarádka, a přesto si nebyla jistá. O tom muži se vyjádřila velmi negativně. Skutečnost, že něco takového nabídl její kamarádce, kterou to znejistilo, ji rozhodilo mnohem víc, než oplzlé nabídky, které dostávala během svého výzkumu.

Pohoršení podobné nabídky vzbuzují zvláště u žen, které mají děti a vědí, že protistrana o jejich dětech ví. To je něco, co ženy zprvu vede k přesvědčení, že se možná mýlí a komunikací mužů si vysvětlují špatně. „Jak mi to mohl nabídnout, když věděl, že mám dítě?“ nedokázala pochopit Anastasiie kamarádka. S žádnou ženou, která by na podobnou nabídku kývla, se mi nepodařilo mluvit, ale potkala jsem jednu, která o tom chvíli uvažovala, protože byla zoufalá a nevěděla, jak řešit svou komplikovanou situaci.

Na pokraji zoufalství

Táňu jsem potkala v červnu na jedné z pražských ubytoven. Na první pohled jsem viděla, že ji něco trápí, vypadala vyčerpaně a přišlo mi, že by potřebovala psychologickou podporu. Bydlela v jedné malé místnosti se svými dvěma dětmi. Vyprávěla, jak je unavená z toho, že musí pořád mluvit česky, jak moc jí chybí její země a jak je ze všeho už strašně unavená. „Můj syn mě nenávidí za to, že jsem je odvezla pryč od kamarádů a z města, kde vyrůstal,“ vysvětluje svou asi největší bolest a klepe se u toho. Zároveň má ale Táňa pocit, že je ve škole docela spokojený, a to je důvod, proč nechce odjet z Prahy někam, kde by bylo levnější bydlení. „Podruhé už ho vytrhnout z prostředí, kde si nějak zvykl, nemůžu,“ vysvětluje. Podobně jako Táňa argumentovalo hodně jiných matek, se kterými jsem mluvila. Ve chvíli, kdy vidí, že si jejich děti zvykly ve škole, nechtějí se stěhovat jinam, ať už za bydlením, nebo prací. Mají špatné svědomí z toho, že děti odvezly pryč, a nechtějí jim působit další bolest stěhováním.

„Tady na ubytovně bydlet dál nemůžeme, platím tu skoro dvacet tisíc za nás tři a už na to ani nebudu mít,“ říká Táňa, která se kromě dvanáctiletého syna stará i o skoro tříletou holčičku, pro kterou nenašla místo ve školce. „Občas vezmu nějaký úklid, když mi dovolí vzít si malou s sebou, ale to nebývá tak často,“ přibližuje své možnosti výdělku. Stejně jako dalších žen se Táni ptám, jestli narazila někdy na inzerát, který by jí byl podezřelý, a jestli se setkala s tím, že by jí někdo nabídl bydlení výměnou za služby, jako je úklid nebo sex. Táňa se otřásla a řekla, že o tom ví. Že nabídky se objevují na stránkách, kde lidé nabízejí spolubydlení. „Spolubydlení by totiž byla pro mě možnost, jak uplatit bydlení v Praze. Kdybychom měli větší pokoj, jeden by nám stačil, a byla bych šťastná, kdyby to bylo někde v bytě,“ rozhlíží se Táňa po nevábné kuchyňce, kde si vaříme kávu. Po chvíli se rozpláče a vypráví, že už ji i napadlo, že by na takovou nabídku kývla. Ale potom si řekla, že než to, tak se radši vrátí na Ukrajinu.

Táňa pochází z oblasti, kde se podle jejích slov nebojuje, ale je potřeba se schovávat před nálety. „Mám panické ataky, když si představím, že budou moje město bombardovat,“ svěřuje se. „A nechci, aby v tom děti musely vyrůstat. Vím, že hodně lidí už do krytů ani nechodí, ale já si neumím představit, že si na to zvyknu.“

Na Táňu jsem si nevzala číslo, ale po měsíci jsem se za ní chtěla stavit. Už tam nebydlela a na ubytovně nikdo přesně nevěděl, kam šla. Takže netuším, jestli se vrátila zpátky, anebo něco našla a za jakých podmínek.

Text vznikl díky podpoře Journalismfund Europe.