V současné době Západ stále častěji hovoří o vyhlídkách na mírové ukončení války uvalené na obyvatele Ukrajiny. Jsou však taková jednání možná a kdo je potřebuje? A chce Putin skutečně mír? Ukrajinští levičáci Denys Bondar a Zachar Popovyč se tomu věnovali.
Nedávno ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že jednání o ukončení války mohou být pouze veřejná, na což Putinův mluvčí jen zamumlal, že si něco takového nedokáže ani představit, protože podle něj žádná veřejná jednání vůbec neexistují. To je velmi cenné poznání, že jednání v pojetí současných ruských úřadů může probíhat pouze jako pokračování praxe hromadění mnohovrstevnatých lží, která je základem komunikační strategie Putinova režimu na veřejnosti.
Aby bylo možné Zelenského přesvědčit, aby začal jednat s Rusy o míru, je třeba přesvědčit většinu Ukrajinců, že jednání mají smysl. A nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, by bylo veřejně předložit alespoň několik jasných návrhů pro taková jednání. Je Rusko připraveno okamžitě zvrátit rozhodnutí o anexi ukrajinských území, nebo bude jednat o stažení vojsk? Pokud ne, bude těžké vysvětlit Ukrajincům, o čem jiném se bavit, než o výměně zajatců (což se už děje neustále).
Pokud jsou mírové rozhovory možné, měly by se konat veřejně, aby měly šanci získat podporu veřejnosti. Nelze vyloučit, že pokud by Rusové veřejně nabídli k diskusi mírový plán, který by zahrnoval stažení ruských vojsk z Ukrajiny a vyhlídky na obnovení územní celistvosti země, mohli by Ukrajinci na nějaká jednání přistoupit. Žádné návrhy, které by zahrnovaly stažení ruských vojsk, však v současné době nezazněly. Rusové de facto "nabízejí jednání" pouze o zastavení ukrajinské protiofenzívy do doby, než se jim podaří shromáždit síly, takže není příliš jasné, proč by o to měli mít Ukrajinci zájem.
PROČ SE NYNÍ NEVEDOU MÍROVÁ JEDNÁNÍ?
Odpovědnost za to, že se nyní nevedou mírová jednání, tedy nese výhradně Ruská federace, která nepředkládá, alespoň veřejně, žádné návrhy, které by mohla většina Ukrajinců byť jen hypoteticky přijmout. Ukrajina takové návrhy předložila. Před masivními útoky na ukrajinskou civilní infrastrukturu byly veřejně oznámeny návrhy Ukrajiny pro istanbulské jednání 29. března, které předpokládaly stažení ruských vojsk na linii z 23. února a odložení otázek Krymu a Donbasu. Ukrajinská strana zároveň trvala na tom, že všechny otázky by měly být vyřešeny prostřednictvím transparentních referend, která by se konala pod dohledem mezinárodních pozorovatelů po návratu všech vnitřně vysídlených osob.
Veřejná reakce ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova zněla, že "neutrální status" Ukrajiny jim "koncepčně vyhovuje", a zároveň nepadlo ani slovo o připravenosti stáhnout vojska. Zdá se, že referenda, která je obtížné zfalšovat, se v Kremlu vůbec nepovažují za možné řešení. Stále nevnímají Ukrajince jako entitu, která učiní konečné rozhodnutí, prostě jim to nejde do hlavy. To je hlavní problém vyhlídek mírových rozhovorů. Protože opravdu není jisté, že se současným vedením Ruska má smysl je provádět. Není jisté, zda ruské úřady chápou, že Zelenskyj nemůže jen tak podepsat, co chce, a že ani Biden nemůže Zelenského donutit podepsat dohodu, kterou většina Ukrajinců neschválí.
Již v říjnu a listopadu některé zprostředkovatelské země předložily návrhy na možný mír za podmínek stažení ruských vojsk z jihu a východu Ukrajiny včetně Donbasu, ale s odložením otázky statusu Krymu o 7 let. V případě zájmu bylo Moskvě nabídnuto, aby přestala ostřelovat kritickou infrastrukturu Ukrajiny a demonstrovala tak vážnost svých záměrů. Rusko reagovalo masivním raketovým útokem během summitu G20.
Poté, co Zelenskyj ve svém projevu na summitu G20 předložil možnou agendu pro jednání v podobě deseti bodů (a ještě více poté, co vyhlásil požadavek na veřejná jednání), lze jakákoli prohlášení ruských diplomatů o přání jednat, která nejsou podložena veřejnými návrhy, jednoznačně označit za lži a manipulace.
Ukrajinci chtějí mír, ale ne další "příměří", které bude trvat až do další invaze. I v hlavních ukrajinských médiích se skutečně vede kampaň za mír, ale důvěryhodnost mírových jednání a trvalý mír nejsou možné bez veřejné diskuse o jeho podmínkách. Zejména šéfredaktorka listu "Ukrajinska pravda" Sevgil Musajevová, která je Ukrajinkou krymsko-tatarského původu, navzdory tomu, co pro ni osobně znamená odklad otázky Krymu, jednání neodmítá, ale vyzývá k veřejné formulaci spravedlivých mírových podmínek, protože pokud "ukrajinská společnost nebude cítit spravedlnost, je jakákoli dohoda od počátku odsouzena k zániku".
My, ukrajinští socialisté, musíme nyní dbát na to, aby nikdo nezapomněl, že mírová jednání musí být veřejná a pouze veřejná, pouze za podmínek přijatelných pro Ukrajince. Jen tak můžeme počítat se spravedlivým a trvalým mírem.
Překlad z ukrajinštiny, úprava a úvod Antonín Hořčica